jaro     jaro                                    jaro     jaro

Utkáno z písní a tanců

Článek - Pražská pětka 04
Článek - Pražská pětka - Japonsko 2008
Jaro v Hong Kongu 2010


O pražském souboru Jaro ( z článku paní Bohumíry Cveklové, Talent 10/2005)

Pražský folklorní taneční soubor Jaro pracuje od roku 1983, tedy již více než 20 let při základní umělecké škole v Praze 5 na Štefánikově ulici a tvoří jej dvě dětské skupiny Pramínek, děti od 6-9 let, Studánka 10-14 leté a Kalina, skupina dospělých absolventů tanečního oboru.

Kromě tanečníků tvoří soubor Jaro také lidová muzika, muzika Jara. Soubor vznikl a žije podle přirozených zákonů. Děti od pěti let vychovává taneční obor ZUŠ a podle schopností a píle jsou zařazovány do souboru.Členství v souboru není automatické, děti si je musí zasloužit. Jak naznačují poetické názvy, kterým děti dobře rozumějí, z Pramínku se naplní Studánka a z ní vyroste Kalina. Přirozenost a poezie patří i k programu souboru, ve kterém se snoubí hudba a tance, aby společně vytvořily obrazy života tak , jak nám je zachovalo lidové umění. Hlavní zájem patří české lidové písni a českým lidovým znakům, ale nechybí ani Morava a Slovensko, které svými rytmy a temperamentem rozšiřují barevnost taneční a hudební palety.

Soubor Jaro nastudovat za dobu své existence několik pořadů, které pravidelně uvádí v jarním a předvánočním období. Z jarních koncertů připomínáme Máj, máj, máj, hraj muziko hraj, Utkáno z písní a tanců a Zatoč ty se má panenko, z vánočních Ó dej nám pane večer veselý, Při vánoci dlouhý noci a Přišel nám den veselý.Jejich součástí jsou klenoty lidové taneční a hudební tvorby v citových hudebních a choreografických úpravách.Na programu se podílejí všechny supiny a postupně vykrystalizoval do podoby osobitého tanečně hudebního dramatického představení, které sleduje projevy lidového umění od dětských her až po dospělost a to s mimořádným porozuměním pro hodnoty, které vždy, a tedy i dnes , přinášely a přinášejí: harmonii a čistotu projevu ve všech složkách, zdůraznění přirozených vztahů mezi dívkami a chlapci, zdůraznění dívčího a chlapeckého projevu a společného prožívání tance, bohactví nálad od hravé k teskně toužebné, od tajemné po jásavou, vždy v té správné míře, jakou dává přirozený i umělecký pocit. Umělecký cit je zřejmý i ve volbě kostýmů. Všechny programy Jara působí dojmem oživených kreseb Mikuláše Aleše z jeho Špalíčku, nadšených kreseb Josefa Mánesa z jeho cest po Čechách, Moravě a Slovensku i barevných láskyplných kreseb Karla Svolinského z Českého roku.

Z dětských čísel a z čísel společných s dospělými zaujmou všechna čistým a kultivovaným přirozeným tanečním projevem, zpěvem i slovem a citlivou choreografií, adekvátní námětu, hudbě i věku dětí, připomínáme Koně, hru chlapců s klibnami,Studánky, dívčí jarní tanec se slovem a zpěvem, dramatické Jaro v Liptovských Sliačích, obřadní tanec vyhlášení Moreny a oslavy jara, Přišlo jaro do vsi, české dětské taneční hry a obřadní motivy, Jarní hry, dívčí a chlapecké lidové hry, Volání slunce, taneční kompozice stylizovaná ve folklorním duchu a Kovář, společný řemeslnický tanec chlapců i dívek, malých i starších z jarního programu. Z předvánočního pak Chození s hvězdou, chlapeckou kolední obchůzkou, Půjdem spolu do Betléma, taneční ztvárnění koledy, Ó dej nám pane, taneční ztvárnění poetické vánoční nálady a Obchůzku masek (Lucky, Barborky, Perchta, Klibny) předvánoční obřadní hry.
Z čísel dospělých jsou stále živé tance Dupák, Vrták, Hulán a Furiant jako esence českého tanečního projevu, Ruška, Lašská suita a Lašská svatba jako ukázky jedné z charakteristických oblastí Moravy a Karičky a Odzemok jako charakteristické ženské a mužské tance ze Slovenska z jarního programu, z vánočního pak chlapecký Vánoční Ondráš, dívčí Vánoční čarování a společná Betlémská polka, Půjdem spolu do Betléma, lidová gavota a Gavota z Maličkostí W.A.Mozarta, taneční vyjádření radostného prožívání Vánoc.
Kolik čísel, tolik nálad, kolik stavů duše, tolik krásy v čisté prostotě lidového umění iterpretované přesvědčivě muzikanty i tanečníky.

Uměleckou vedoucí a zakladatelkou souboru Jaro je Živana Vajsarová, výrazná osobnost v taneční výchově i v tanečním folkloru, která působí jako vedoucí tanečního oboru na Základní umělecké škole v Praze 5, Štefánikově ulici. Je tvůrkyní osobité metody taneční výchovy, založené na spojení školy Jarmily Jeřábkové a folklóru. Ve své práci se souborem čerpá ze sběratelské, publikační, pedagogické a choreografické činnost svého otce profesora Františka Bonuše a z odkazu Jarmily Jařábkové, představitelky českého novodobého tance, jejíž školu navštěvovala a v jejíž skupině tančila. Absolvovala studia taneční pedagogiky na katedře tance pražské HAMU a řadu odborných kurzů a seminářů doma i v zahraničí. Za svou pedagogickou i choreografickou práci získala řadu ocenění. Soubor ve svém zaměření navazuje na dětský taneční soubor stejného jména, který založil a vedl František Bonuš v padesátých a šedesátých letech minulého století na základní škole na náměstí Curiových v Praze 1 a který jako dítě Živana Vajsarová navštěvovala. Lze tedy říci, že soubor Jaro má v Praze více než padesátiletou tradici. Ve znovu obnoveném Jaru působil František Bonuš jako odborný poradce od roku 1983 až do své smrti a významně přispěl jak svými zkušenostmi, tak i praktickými radami k jeho úspěchům. Dcera Živana pietně udržuje v programu jeho choreografie a připomíná jeho jméno a jeho vnuk Jasan je členem a sólistou chlapecké skupiny Kaliny.
Uměleckým vedoucím muziky Jara je Karel Mezera, který je také spolu se Zdeňkem Pechouškem a Martinem Hauptmannem autorem hudebních úprav tanců a písní i autorem skladeb například Studánky.

Soubor JARO kromě každoročních koncertů v Praze vystupuje na festivalech doma i v zahraničí: ve Francii (Nice, Metz), Dánsku (Horsens, Kodaň), Švédsku, Palma de Mallorca, kde získal jednu z hlavních cen, Německu (Frankfurt nad Odrou, Hamburg, Drážďany, Marburg aj.), Turecku (Ankara), Španělsku (Berme) aj. V roce 2000 se soubor zúčastnil velkého mezinárodního festivalu v Hongkongu a v roce 2004 byl pozván na turné po Spojených státech amerických.
V duchu ročního období, zvoleného jako název souboru, Živana Vajsarová-Bonušová nepodléhá žádným módním vlnám, ale tak, jako se jaro každoročně vrací na svět, aby oživilo přírodu, tak přichází i JARO se svými programemy a tanečními kompozicemi, předávanými dalším a dalším dětem, aby v nich probudilo lásku k lidovému tanci a lidové písni a vypěstovalo smysl pro krásu a pravdivost našeho lidového umění.
Zastavila jsem o přestávce na chodbě sálu Městské knihovny čtyři děvčata v krojích z Liptovských Sliačů. Na otázku, proč chodí do souboru JARO mi odpověděla Alžběta Hochová "líbí se mi tancovat" Karolinka Kopřivová "zalíbilo se mi to, když teď víc tancuju" Kristinka Mezerová "líbí se mi hudba a baví mě tancovat" a Rosalie Vodičková upřímně prohlásila "líbí se mi tancovat s klukama opravdové tance".
Do chmurného deštivého večera jsem si z letošního jarního koncertu JARA, tak jako každoročně, odnášela v duši malé sluníčko- hřejivý pocit, že i v tom dnešním disharmonickém světě ještě zaznívají krásné harmonie hudby a tance, dětí a dospělých, dívek a chlapců, učitelky a jejich žáků, rodičů a souboru, který je pro jejich děti opravdovou dílnou lidskosti.

Jaro dance site: 2005-2008  webmaster : Jan Matúška